Vzhled mužů a jejich vousů hrál v historii větší roli, než myslíte. Staří Řekové prožili debatami v holičském křesle hodiny denně. Ve středověku v holičství vytrhli třeba zub. Podívejte se v článku na historii tohoto řemesla.
Usadit se na pohodlném křesle, dát si kávu a v příjemném prostředí o sebe nechat pečovat. Asi takhle vypadá návštěva barber shopu. Ale cesta k dnešní podobě holení je dlouhá. Muži se podle dochovaných jeskynních maleb snažili své plnovousy zkrotit již v době kamenné. Pomocí lastur. Od té doby holičské řemeslo ušlo několik mílových kroků. A my vás stručně provedeme historií, která končí v dnešních barbershopech. Místech čistě pro muže a jejich potřeby.
Starověké Řecko: upravené vousy byly znakem blahobytu
S vousy či bez vousů? Tato otázka hýbala i starověkým světem. Někdy kolem roku 3000 př. n. l. jsou už dochované nálezy měďěných břitev. Pěsťěný vous byl nejen módní, ale také určoval společenské postavení. Babyloňané například stáčeli vousy do ruličky a někdy je posypali i zlatým práškem. Ale kromě estetiky hrály vousy roli i ve válkách. Makedonci několik bitev s peršany prohráli, protože perští vojáci využili jejich vousů, za které je stáhli k zemi a zabili. Alexandr Makedonský, zvaný Veliký, proto nařídil, aby vojáci byli pečlivě oholení. A prostý lid následoval jejich příkladu. Holičství bylo v popředí zájmu i v Řecku a Římě. Oholená tvář byla pro bohatší muže nutnost. U lazebníka v křesle trávili majetní lidé i několik hodin denně. Kromě holení zahrnoval servis i zastřižení vlasů, masáže a nanášení vzácných mastí. Holičství bylo místem společenského setkávání, kde muži debatovali o politice i jiných společenských problémech. Muži proto holičství navštěvovali každý den. Kromě břitvy už mohli lazebníci používat i holící strojky. První představil kolem roku 296 př. n. l. Ticinius Mena v Říme.
Středověk: kromě stříhání trhali i zuby
Až do poloviny 18. století pracovali holiči i jako lékaři. Lidem často trhali třeba zuby. Holiči se proto kromě stříhání vlasů učili i základy chirurgie a anatomie. Nebylo proto divu, že jejich cech patřil ve většině zemí Evropy k těm nejvlivnějším. První omezení nastaly v 15. století, kdy si stomatologové i běžní lidé stěžovali na pochybné praktiky holičů. Londýnský dekret proto snížil holičům počet zákroků. Ve zmíněném 18. století byly povolání lékařů a holičů zcela odděleny.
Vousy tehdy nosili převážně šlechtici či státní a církevní hodnostáři. Běžný lid o sebe pečoval mnohem méně, než v době starověku.
Holičství v Česku
Stejně jako jinde ve světě, se návrat k řeckým tradicím návštěv holičství, objevil na přelomu 19. a 20. století. Návštěvy salonů se staly součástí společenského postavení muže. Bavili se tam o společenských a politických událostech. Salony navštěvovalo asi devět z deseti mužů. Holičství a dámské kadeřnictví bylo striktně odděleno.
Velký úpadek nastal po roce 1948. Holičství jako profese byla na pokraji zkázy. Úpadek pokračoval i v 90. letech 20.století, kdy mnoho mužů doma stříhaly manželky. A když už chodili za profesionály, bylo to do smíšených kadeřnictví.
Barber shopy jsou pokračování holičské tradice
Dnešní barber shopy tak navazují na tradici starověkého Řecka i První republiky. Kdy se měli muži kde scházet a diskutovat o společenských problémech. A navíc odcházeli osříhání, oholení a celkově upravení.
